Vítej zlatý hattricku – hokejová pohádka v podání českého týmu
Velký úspěch malé země
Stát se vítězem mistrovství světa je pro každý tým vrcholem. Pozvednout však mistrovskou trofej třikrát v řadě, je v obří konkurenci kvalitních týmů téměř nemožné. A přesto se to českému týmu podařilo. Tyto tři sezony jsou od té doby označovány jako zlatý hattrick.
Tento úspěch se začal psát v roce 1999, rok po triumfu českých hokejistů v Naganu. Češi celým turnajem procházeli bez větších problémů a vybojovali si účast ve finále proti hráčům Finska. Tam první zápas vyhráli, ale v tom druhém, Finům podlehli. Rozhodnout tak musel nastavený čas, ve kterém si Češi zajistili první zlatou medaili.
Další ročník mistrovství světa byl s tím předchozím téměř totožný. Češi opět procházeli turnajem bez zaváhání, a když porazili v semifinále i hvězdně obsazený tým Kanady, mohli se utkat o další zlatou medaili se svými sousedy – Slováky. Ty se Čechům podařilo zdolat v napínavém utkání 5:3 a byli tak už jen jeden krok od zlatého hattricku.
Do turnaje v roku 2001 nastupovali Češi jako žhavý favorité. Vždyť měli na svém kontě olympijské zlato a další dvě medaile z mistrovství světa. Navíc motivace zkompletovat tři vítězství v řadě byla opravdu obrovská. Základní skupinu se Švýcary, Němci a Bělorusy zvládli Češi na výbornou. Skvěle si poradili i s týmy Ruska a Kanady, které si na vítězství a sesazení Čechů z hokejového trůnu brousili zuby. Ve finále se opět střetli s týmem Finska. Ten si sice vybudoval ve druhé třetině už dvoubrankové vedení, to mu však nebylo nic platné. Ve třetí třetině národní tým srovnal skóre a v prodloužení rozhodl krásným gólem David Moravec. Památečný výkřik komentátora Záruby „Vítej zlatý hattricku“ se zapsal do srdcí všech hokejových fanoušků.
Ochránci zlatého hattricku
Mistrovství světa v roce 2005 bylo pro české mužstvo důležité z mnoha důvodů. Jednak se od nich, od držitelů zlatého hattricku, očekávalo, že budou medaile pravidelně vozit i z dalších mistrovství. To se však našim hokejistům úplně nedařilo, obzvlášť hořká byla porážka od Američanů ve čtvrtfinále v roce 2004 na domácí půdě. Ti si tak rozhodně chtěli spravit chuť a vrátit se opět na hokejové výsluní.
Druhou motivací, kterou Češi měli, bylo zabránit Kanadě v získání třetího vítězství na mistrovství světa v řadě. Češi, často označovaní jako strážci zlatého hattricku, tušili, že zamezit Kanadě v jeho získání leží na jejich bedrech. Díky několika těsným vítězstvím se Češi probojovali do čtvrtfinále, kde narazili na neoblíbeného soupeře z minulého roku – Američany. Motivace vrátit jim loňské vyřazení byla opravdu silná a zápas rozhodl až povedeným nájezdem Martin Ručinský.
I následné semifinále neurčilo vítěze v základní hrací době a tak muselo přijít na řadu opět prodloužení. V tom se podařilo vstřelit postupovou branku Radkovi Dvořákovi. Tu sice ještě musel přezkoumat videorozhodčí, ale nakonec poslal český tým do finále.
Ve finále se střetly dva týmy s obrovskou motivací – jedni toužili po zlatém hattricku, ti druzí se ho snažili ochránit. Zápas se od začátku vyvíjel lépe pro český tým. Ten díky skvělému výkonu Tomáše Vokouna, který za svá záda nepustil jediný puk, vedl na začátku třetí třetiny už o dvě branky. Český tým odolal obrovskému tlaku Kanaďanů během závěrečné hry bez brankáře, během kterého pojistil vítězství Josef Vašíček. Češi tak získali další zlatou medaili z mistrovství světa a poprvé se jim podařilo zabránit jinému týmu v zisku zlatého hattricku.
Vyhrávat se může i bez hvězd
Od mistrovství světa v roce 2005 se českým hokejistům opět nedařilo získat na tomto turnaji nejcennější kov. Nejblíže mu byli v roce 2006, kdy podlehli ve finále hráčům Švédska, od té doby se jim však medailová umístění vyhýbala. Změnit se to však mělo na turnaji v roce 2010. Ruský tým totiž ovládl dva předchozí turnaje a stejně jako Kanada před 5 lety přijel s jediným cílem – zkompletovat zlatý Hattrick. Jenže proti byli opět jeho čeští strážci.
Ti však měli od začátku nesnadnou pozici. Trenérovi totiž přišlo 25 omluvenek od hlavních hvězd a tahounů týmu a ve vítězství tak věřilo jenom několik skalních optimistů. Nedůvěra v tým se rozrostla ještě mnohem více, když Češi v prvním utkání podlehli outsiderovi z Norska. Tato prohra však hráče semknula a český tým se začínal probojovávat turnajem dál a dál. Za jeden z nejpamátnějších momentů českého hokeje je pak považován semifinálový zápas se Švédskem, především pak Rachůnkovo vyrovnání 7 vteřin před koncem zápasu. Překvapený tým Švédska poté zdolali Češi v samostatných nájezdech.
Ve finálovém zápasu s Ruskem byli čeští hokejisté od začátku považováni za outsidery. Na jedné straně stál český tým bez hlavních opor a plný nováčků, na druhé straně ruská sborná, složená téměř výhradně z hvězd z NHL. Češi však předvedli urputný výkon a v napínavém zápase ruský tým porazili. Znovu se jim podařilo pozvednout nad hlavu mistrovský pohár a ochránit svůj zlatý hattrick.
