Sport, který se na olympiádu nedostal

Kdo toužil po olympijské ceně vítězů v tomto sportovním odvětví, může na ni prozatím zapomenout. Není ale všem dnům konec a v budoucnosti se kolo štěstěny možná otočí. Alespoň v to mnozí mistři a mistryně nepřestávají doufat.

Squash a jeho úskalí

Hra, která vznikla v první polovině 19. století a za oficiální sport byla uznána v roce 1864, je určena pro dva až čtyři hráče a hraje se na uzavřeném hřišti. Hrává se na dvě či tří vítězné hry se speciálními raketami a míčkem na squash.

Jde o rychlý sport, který rozvíjí obratnost, vytrvalost, zlepšuje koordinaci, pomůže vám zbavit se nahromaděného stresu a blahodárně tak ovlivní vaše zdraví.

Proč jej na olympiádě nechtějí

Účast na olympijských hrách pokaždé unikne jen o vlas. Hráči si ji budou muset tvrdě vybojovat. Koneckonců se o to snaží už desítky let. Doposud měly přednost sporty jako karate, baseball nebo sportovní lezení a squash díky nim zůstal upozaděn. Česká asociace squashe se proto rozhodla požádat o pomoc také veřejnost a uspořádat kampaň, která by tento sport přiblížila k vytouženému cíli.

Naděje umírá poslední

Účast na hrách v roce 2020 byla bohužel smetena ze stolu. Hráči se raději zaměřili na olympijské hry v roce 2024, které se mají konat v Paříži, s důvěrou v um a vliv francouzských squashistů.

Zatím se však zdá, že snahy sportovců a pořadatelů velkolepých kampaní (jako byla například loňská crowfundingová kampaň „Squash na olympiádu“), nemají požadovaný výsledek a v kategorii nových olympijských sportů se mnohem spíše objeví komerčnější breakdance. Ohlas se sice České asociaci squashe získat podařilo, o získání nemalého finančního výnosu ani nemluvě, ale vypadá to, že do popředí vystupují spíše sporty, které mají větší potenciál přitáhnout k televizním obrazovkám masy diváků.

Parkour také není v olympijských hrách

Squash není jediným sportem, který zatím na olympijském seznamu chybí. Často se uvažuje rovněž o zařazení parkouru, což je akrobatická fyzická aktivita, v níž jde především o překonávání překážek. Parkouristé se však na rozdíl od squashistů do účasti na olympijských hrách nijak nehrnou – obávají se ztráty volnosti a mají pochybnosti, jestli je pro ně účast vůbec správným řešením.